Mizí táboráky s klasickou kytarou?
Přijměte pozvání na jeden takový táborák ... Mnozí z nás se láskyplně zasní a vzpomínají na letní noci s jiskřičkami táborových ohňů, ke kterým neodmyslitelně patří zvuk „španělky“. To byl jeden z důvodů, kdy jsme se již vloni na podzim začali scházet v naší knihovně, abychom se alespoň pomyslně připravili na to, co v našich vzpomínkách neodmyslitelně patří k téměř každému prázdninovému víkendu.Poctivě jsme trénovali s kytarou Jirky Veselého a se stohy jeho notových záznamů „lidových“ country písniček. Hned v úvodu našich setkání jsme si slíbili, že všechno, co se v průběhu roku naučíme, zúročíme pak v létě U TÁBORÁKU... A protože sliby se mají plnit (nejen o Vánocích) – po zimě přišlo jaro a pak i léto ;-). Rok 2020 je plný překvapení a platí to i z hlediska počasí. Po letech sucha, kdy se ze studní vyčerpala poslední kapka, vybrat červencový termín, kdy počasí bude přát, se stalo nadlidským úkolem. Naše plánování nebylo výjimkou.
V onen osudný den… pátek 24. července úderem osmnácté hodiny, kdy se na mysliveckou chatu Větřák začíná sjíždět nejpočetnější skupina naladěných zpěváků, strhává se tak neuvěřitelná bouřka, že není na krok vidět. Blesky utočí ze všech stran, déšť bičuje příchozí a zlehýnka hasí právě zažehnutý oheň táboráku. My odvážní jsme se ale nevzdali … Vždyť bouře i bouřky se nakonec vždycky přeženou. Počkali jsme, až zuřící živly utichnou a mezitím se rozjíždí vřava uprostřed chaty pod taktovkou Jirky Veselého, Pepy Křižka zvaného Uzel a Pepy Gregora na basu. Se svou harmonikou se ke skupině přidává Ivan Blaha. A už začátek dal tušit neskutečnému setkání. Díky naším poctivým zimním lekcím jsme měli přichystaný „playlist“ a texty pro každého zájemce s 30 nejoblíbenějšími country písničkami. A pak se zpívalo a zpívalo a zpívalo. Pouze na pár okamžiků nás od zpěvu vyrušila výzva k opékání špekáčků, protože Frantovi se podařilo znovu zažehnout táborákový oheň, i přestože všechno kolem stále čvachtá po předchozí průtrži.
Poděkování patří všem, kdo se nebáli a přišli, napekli, pobesedovali, ale především si od srdce zazpívali a vydrželi s námi až do konce. Děkujeme mysliveckému sdružení, že právě na myslivecké chatě jsme se mohli opět ponořit do mladických let.
FOTO: Táborák 2020